Jak mi plavba na lodi otevřela oči

Patřím mezi tu klasickou generaci žen vychovaných v tom, že…mají mít vzdělání, dobrou práci, skvělou a samozřejmě zaopatřenou rodinu. To znamená…vždy  naklizeno, vypráno, vyžehleno, uvařeno. Všichni členové rodiny mají vypadat jak ze škatulky včetně mě. A po mně se chce, abych k tomu všemu byla úspěšná, milá, vždy dobře naladěná a usměvavá.

Pořád jsem dělala vše pro to, aby to tak bylo. A stále jsem to nějak nestíhala. A když jsem se do toho řádně obula, stihla jsem vše. A s dobrým pocitem skvěle vykonané práce jsem nestatečně usínala, kde se dalo. Úsměv mizel ze rtů a únava přebíjela ten úžasný pocit, že jsem přece všechno zvládla. A to nemluvím o tom, že mi už nezbývalo moc času na to, sednout si se svým mužem a jen tak v klidu si vypít kávu nebo se začíst do knížky. Pořád moje myšlenky utíkaly k tomu, co bych měla ještě uklidit nebo připravit a já si tady jen tak sedím.

Přitom jsem věděla, že je něco špatně, ale jela jsem v tom programu dlouho.

Je fakt, že s přibývajícím věkem se přece jenom můj pohled trochu měnil a utěšovala jsem se, že si zasloužím odpočinek a trochu toho posezení na našem zeleném dvorku, který mi přináší tolik radosti.

Tak ubíhal rok za rokem. V hlavě na prvním místě plány jak opravit střechu, přebudovat koupelnu…pořád nic moc zážitky. Člověk stále dělá činnosti, protože by se to tak mělo dělat, vždyť to tak dělají všichni kolem mě. Opravují svoje chalupy, vyměňují ploty, spravují chodníky. Pak do toho přijde svatba dětí, něčí kulaté narozeniny…každý rok něco. A tak pořád dokola…celý život.

Pak se to stalo. Díky práci v tianDe jsem jako odměnu dostala plavení se  na zaoceánské lodi po Středomoří. Radost se střídala se zoufalstvím. Osm dní, co tam budu dělat. Sama. Úplně sama ne, plulo se mnou čtyři tisíce lidí z různých zemí a spousta přátel, kteří se plavili také za odměnu.

Zároveň jsem byla zvědavá. Nikdy jsem nic takového nezažila. Ten luxus na lodi, servis, spousta jídla a pití. Večery s přáteli u živé hudby. Být přítomná připlouvání velké lodi do přístavu v jiné zemi než, z které jsme večer vyplouvali. Poznat nové země. Jejich památky, které vidím na vlastní oči. Jejich chuť, když si v Římě koupím pizzu nebo espreso. Sedět při zapadajícím slunci na balkonu své kajuty a naslouchat šumění vln a vnímat moře, barevnou oblohu a klid.

To mě dostalo. Bylo mi tak úžasně, v sobě jsem cítila neskutečnou pohodu a velkou vděčnost, že se toho účastním. A došlo mi, že vůbec, ale vůbec nezáleží na tom, jestli mám dokonalý dům. Mám ho takový, aby se mi v něm dobře bydlelo, aby mi poskytnul zázemí, útočiště pro mě a mého muže. A že důležitější – stokrát důležitější je to, abychom mohli spolu prožívat takové krásné chvíle. Vnímat ty nádhery světa a radovat se z nich. To je důležitější. Prožitky.

Vím, za všechno se musí platit. Asi bych si takovou plavbu sama nezaplatila nebo bych o tom hodně uvažovala. Ale díky tomu, že používám drogerii tianDe a naučila jsem ji používat i ostatní lidičky – zasloužila jsem si plavbu takovou lodí. A samozřejmě mě na ní tyto skvělé výrobky doprovázely.

Hodně potřebný opalovací krém, který mě ochránil před spálením. Silně hydratační botoluxový gel, aby obličej nevypadal jak seschlá švestka. O vlasy se postarala vlasová řada s ženšenem, aby byly stále hladké a vyživené a vydržely nápor chlorované vody v bazénu na lodi. Samozřejmě další věcičky pro osobní hygienu. Prostě všechno, co potřebuji a co si zasloužím.

Teď už to vím. A v říjnu tianDe pro nás plánuje Fascinující a tajemný svět Horského Altaje. Zcela jistě si to nenechám ujít a Vám to doporučuji také – s Láskou Marie